11. kapitola - Hlášení a zkoušení 2/2

Večer před Sargonovými pokoji zaklepala jeho skupina kvůli svému trestu, který u něj dostali.

„Vítám vás. Pojďte dál,“pozval je Sargon.

Zavedl je do velké místnosti kde byly na zemi polštáře.

„Sedněte si. Čeká nás dlouhý večer,“řekl Sargon aniž by se na ně podíval.

„Jak nás hodláš potrestat?“zeptal se nesměle Ron.

„Jak dlouho už se známe, Rone?“zeptal se Sargon.

„Pět let, proč?“nechápal Ron.

„Za těch pět let by si mě mohl už pořádně znát, ne?“řekl smutně Sargon.

„Myslel jsem si, že tě znám, ale..,“řekl Ron.

„Ale co? Já se nezměnil, jen jsem trochu dříve vyspěl. Uvědomil jsem si co je nejdůležitější a že když budu jen tak sedět, Voldemort mě dostane a vyhraje tuhle válku. Ne Sirie, nesnaž se mi říct, že nejsme ve válce, protože by to byla lež. Tohle je válka a táhle zemi by hodně pomohlo kdyby si to její ministr konečně uvědomil,“řekl trochu hlasitěji Sargon.

„Zpátky ale k vašemu trestu. Nehodlám vás mučit, nebo vám snad dávat sáhodlouhé eseje. Nejsem na vás ani naštvaný. Nejspíš bych se na vašem místě choval úplně stejně, ale myslel jsem si, že jste konečně pochopili proč se tohle všechno musíte učit. Učíte se, aby až vyjdete ven z tohohle chráněného hradu vás nezabil první smrtijed na kterého narazíte a já vím určitě, že na něj narazíte,“řekl Sargon.

„Omlouvám se,“řekla Angelina Jonášová. „Byli jsme hloupí.“

„Ano to jste byli,“přikývl Sargon.

„Chcete vědět co mi otevřelo oči?“zeptal se Sargon.

„Ano, to chceme,“řekl Sirius.

„Dobře, tak tedy poslouchejte,“řekl Sargon.

„Zdravím tě Harry Pottere,“pousmál se Sebastian.

„Kdo jste?“vyletěl Harry z postele.

„Ten kdo ti pomůže vyhrát tuhle válku a otevře ti dveře do nového světa, tedy pokud o to budeš stát,“řekl Sebastian.

„Vyhrát válku, ale jakou válku?“nechápal Harry.

„No ta Harry. Oba moc dobře víme jakou. Vždycky jsi tušil, že pokud se Voldemort vrátí, budeš to ty kdo ho bude muset zastavit,“usmál se smutně Sebastian.

„Jak to můžete vědět tak jistě?“nechápal Harry.

„Protože kdysi byla vyřčena jedna věštba, která to říkala. Zněla takhle: „Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla se blíží…narodí se  těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku…a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná…proto jeden z nich musí zemřít rukou toho druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu…Ten v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat…“

„Proč? Proč mi o tom Brumbál nikdy neřekl?“nadával Harry.

„Zřejmě se tě snažil chránit, ale já jsem si jist, že si dost silný, aby si se uměl o sebe postarat sám,“ujistil ho Sebastian.

„Jak. Jsem sotva průměrný čaroděj. Jakou mám já šanci proti největšímu černokněžníkovi všech dob?“nechápal Harry.

„Velkou. Vedu jednu školu, Harry. Školu pro elitu. Můžu tě tam naučit vše, aby se z tebe stal mocnější čaroděj než kdy vůbec Voldemort byl,“navrhl mu Sebastian.

„Opravdu?“zeptal se nadšeně.

„Opravdu Harry. Musíš být na válku připravený,“řekl vážně Sebastian.

„Je na čase, aby tě přestal Albus vést za ručičku.“

„Co ale Bradavice, mí přátelé. Nemůžu je jen tak opustit,“namítal Harry.

„Neopustíš je. Zatímco v mé škole uběhne pět let, tady neuběhne ani hodina. Jdeš tedy se mnou,“natáhl k němu ruku.

Na to se Harry už nerozmýšlel a přijal jí.

„Páni,“vydechl Ron. „To jsem nevěděl.“

„Teď víte jak jsem si uvědomil pravdu já. Nyní jste na řadě vy. Jdete do toho?“zeptal se jich Sargon. „Neříkám, že to bude jednoduché, ale můžu vám slíbit, že si na vás už nikdo nikdy nedovolí.“

„Já teda do toho jdu,“řekl hned Ron.

„Omlouvám se, ž jsem ti nevěřil Harry. Jsi skutečně skvělý čaroděj. James by na tebe byl hrdý,“řekl Sirius s úsměvem.

„To doufám Sirie,“oplatil mu úsměv Sargon.

„Když jsme si to tedy ujasnili, můžete jít, ale nezapomeňte na zítřejší rozcvičku. Povede jí Deren. Pokusím se jí přesvědčit, aby vás hned první den nepřizabila,“řekl Sargon načeš všichni studenti zbledly.

„Nejsem tak hrozná,“ohradila se Deren s úsměvem, když vešla.

„To nikdo neříká,“ušklíbl se Sargon.

„Jen chci, aby byly vůbec zbytek dne ještě schopni něco dělat,“zasmál se.